Prohibice

   Není prohibice, jako prohibice. Ze známých důvodů byl zakázán prodej lihovin s obsahem alkoholu nad 20 %. Zní to jako rozumné řešení. O nízkovoltážní likéry nejeví černý trh zájem - je těžší je napodobit a cílovka má přecijen jiné preference. Otázkou je, zda ministr zdravotnictví domyslel svoje konání, nebo jenom nekontrolovaně panikaří. 

zdroj

   Prohibice se zkoušela a zkouší v různých dobách a na různých produktech. Všechny tyto pokusy měly jedno společné. Nefungovaly. Tak jako bylo možné sehnat destilát za dob americké prohibice, není dnes problém sehnat nelegální drogu. Prohibice ve skutečnosti nedokáže zamezit šíření drogy. Zatímco u těch nelegálních je situace stabilizovaná, zákaz legálního alkoholu jen roztočí kohouty v černých stáčírnách na maximum. Jediný tvrdý alkohol, který bude k sehnání, bude nedaněný a pochybného původu. A pokud se vám vodečka na jazyku nebude zdát, stačí vypít dvě deci kvalitního pití jako protijedu. Jenže to si nikde nekoupíte, budete muset zvládnout půllitr vaječňáku nebo jablíček. Jako třešnička na dortu potom působí "zaměstnání" policie a strážníků kontrolováním zákazu prodeje tvrdého alkoholu, místo toho, aby dělali nějaké užitečnější věci. 

   Dlouhodobé řešení situace kolem lihu je snížení spotřební daně na takovou hodnotu, že se nevyplatí riskovat postih. Je otázka, kterým směrem by výběr daně zamířil. Možná by se snížil výběr daně a lidi by víc chlastali, ale každý svého štěstí strůjcem. Podobně by to mělo fungovat například u marihuany. Policie by ušetřila spoustu peněz, kdyby nemusela stíhat umělé trestné činy. Konzumenti by ušetřili peníze, které polyká černá ekonomika, místo toho by je mohli roztáčet v normálně daněných odvětvích, následuje všeobecná prosperita a sociální jistoty.

   Krátkodobé řešení methanolu v prodeji neexistuje. Lidé jednoho dne přestanou umírat na otravy, ale prohibice tomu nijak nepomůže. Pokud to má někdo doma, záleží na jeho závislosti a intelektových schopnostech, aby se rozhodnul, jestli to vyleje, vypije, nebo aspoň zkusí někde otestovat - což je drahej špás, pokud mluvíme třeba o litru vodky nebo rumu. Každopádně by bylo užitečnější využít policii k informování veřejnosti, jaké šarže a jaké padělky s methanolem zjistila, apelovat na lidi třeba i za pomoci těch megafonů, aby nepili podezřelý alkohol, a vůbec cokoliv jinýho, než kontrolování zákazu rozlévání tvrdého. 

   Otázkou ovšem zůstává, kdo a proč vlastně methanol do oběhu pustil. Střízlivá teorie říká, že šlo pravděpodobně o omyl. Černý výrobce, který normálně čistí denaturovaný líh a míchá z něj padělky, koupil místo lihu methanol. Nějaký Franta mu ho prodal, protože si myslel, že jde o denaturák. Nebo si chtěl Franta jenom jednorázově vydělat a dobře věděl, že jde o methanol. Na tom nesejde, podstatné je, že nynější pozornost státních orgánů není dobrá pro byznys jako takový. Frantu už nikdo nenajde. Pokud to tedy náhodou není jedna z nešťastných obětí otravy methanolem. 

   Pokud Frantu státní orgány dokážou najít živého (a pokud možno před volbama), budeme vědět, že opravdu šlo jen o vrtění psem. Nepůjde o odpovědnost státu, který napálí nesmyslně vysokou daň, která láká vysokými zisky a poměrně nízkým rizikem organizovaný zločin, ale o osobní odpovědnost politika, který se neštítí jít přes mrtvoly. A tentokrát je ta fráze míněna doslovně.