Stooktanový benzín OMV Maxxmotion je dobro. Do TSI nic lepšího neexistuje.
Přes veškerá varování pivo Meteor nedostálo svému názvu, byť znalci hovoří o následcích s posvátnou hrůzou.
Matně si vzpomínám, že v Paříži jsem byl vyděšený z francouzského stylu řízení. Rozhodně jsem tehdy odmítnul, že bych ve Francii někdy řídil. Poink, řídím. Dopravní značení šílené, řidiči též. Vlastně všichni se na silnici (cyklisté i na chodníku) chovají jako nesvéprávní magoři. Přesto jsme neviděli žádnou nehodu, nechápu.
Ubrus v hospodě neuvidíte, používá se papírové prostírání, které vám obsluha přinese po objednání jídla. Je to trochu divné. Ne ovšem tak divné jako placení. Obsluha přinese účet a rozpočítejte si to sami. Ve srovnání s tím, že se očekává, že hosta usadí ke stolu obsluha, se dá říct snad jen, že je to takové francouzské.
Ubrus v hospodě neuvidíte, používá se papírové prostírání, které vám obsluha přinese po objednání jídla. Je to trochu divné. Ne ovšem tak divné jako placení. Obsluha přinese účet a rozpočítejte si to sami. Ve srovnání s tím, že se očekává, že hosta usadí ke stolu obsluha, se dá říct snad jen, že je to takové francouzské.
Typický Alsasan je hrdý Francouz. Proto mají uprostřed tohoto zjevně německého města malebnou čtvrť Petite France, malou Francii. Pojmenovaní pochází z krásného výrazu pro syfilidu, která se zde léčila, v němčině šlo o Franzosenkrankheit - francouzskou nemoc. Moje komentáře, že jako celek vypadá Štrasburk jako Petite Allemagne, nevyvolaly u kolemjdoucích žádné nadšení, přestože nemůže být pochyb o identitě celého Bundeslandu Elsass. Štrasburské čtvrti jako Schiltigheim, Hoenheim (francouzsky vyslovovaný jako "eném"), pivovar Fischer... Názvy ulic i v němčině alsaštině. Místní speciality ze zelí a uzeného. Zelí se jmenuje choucroute, jedna verze tvrdí, že jde o složeninu francouzského chou a německého kraut, tedy zelízelí. Druhá verze mluví o zkomolení alsaského výrazu Sürkrüt nepřekvapivě odkazujícího na německý Sauerkraut. Buď jak buď, ochutnali jsme. Zelí se dusí s alsaským ryzlinkem, jalovcem, černým pepřem a hřebíčkem do měkka. Pro zmatení nepřítele označuje slovo choucroute i celý pokrm ze zelí choucroute, uzeného masa, klobás a brambor. Vše by se mělo připravovat dohromady, čímž jídlo připomíná polský bigos, nicméně v naše verze v minipivovaru Au Brasseur měla všechny komponenty připraveny zvlášť. Lahodná záležitost. Ještě zajímavější bylo uzené koleno jarret au munster, podávané s obligátním zelím, nádherně smradlavou omáčkou ze sýru Munster a "francouzskými" bramborami (zapečené s uzeným). V rámci vzdělávání jsme k objednání této speciality přesvědčili paní trinitrofenolovou, která a) nejí koleno a b) nejí munster. Předsudky padly okamžitě, koleno i munster paní trinitrofenolová zjevně jí. Místní, překvapivě suchý weissbier pochoutky dobře doplňoval.
Dalšími typicky francouzskými specialitami jsou Knopfle a Baeckeoffe... Knopfle vypadaly vpodstatě jako halušky se slaninou a zelím, Baeckeoffe si bohužel nikdo nedal, to jsme zanedbali, takže příště. Jako dezert mousse au chocolat, se vší brutalitou použité čokolády.
(Jasně, nějaké památky jsme taky viděli, katedrála Notre-Dame atp., ale to jídlo...)
Při další návštěvě u brazéra jsme se dočkali i další speciality - tarte flambée aka Flammkuchen, což je slaný koláč s crème fraîche, slaninou a cibulí. Taková alsaská pizza. V různých obměnách s kozím sýrem nebo munstrem též naprosto vynikající záležitost. Poslední obžerství jsem si dopřál trochu neklasicky v irské hospodě. Skloubením běžného barového jídla s francouzským gurmánským etalonem vznikl nekompromisní burger s foie gras. Nákup domů byl též celkem předvídatelný, víno, sýry, paštiky a... choucroute. Tři plechovky, doufám, že bude chutnat jako tenkját.
P.S. Auto už jsme vyvětrali. Příště budeme chytřejší a na sýry vezmeme nějaké hermeticky uzavíratelné krabice.
Žádné komentáře:
Okomentovat