Soukromá armáda Amandy Palmer

   Jsem velkým hudebním fanouškem Amandy od dob Dresden Dolls, je skvělá hudebnice a její energie na  jevišti je naprosto jedinečná. A, aby to nebylo málo, ještě klofla Gaimana a alba dává ke stažení za "zaplať, kolik chceš". Může jí člověk nemilovat?

autor: Mykal Burns!, via Wikimedia Commons

   Její nejnovější husarský kousek už jsem jednou adoroval, uběhl měsíc a projekt na Kickstarteru doběhl. Jak to dopadlo? Jednoduše výborně. 24883 lidí poslalo 1 192 793 dolarů, včetně mých skromných pěti - které při průměru 48 dolarů na příspěvek vypadají velmi nedůstojně. Na nahrání a propagaci nového alba sháněla AFP (Amanda Fucking Palmer) s novým projektem Grand Theft Orchestra sto tisíc. Skromná částka  - vzhledem k tomu, že label by to udělal za půl milionu. Fanoušci dali 1,2 milionu, AFP jim totiž nabídla na oplátku neodolatelné laskominy: za dolar nové album ke stažení, za pět k tomu přidává pdfko s texty, fotkami a nahými fotkami (full frontal asi nebude), za pětadvacet CD s obřím bookletem, digitální album a písemné poděkování. Za padesát totéž, jen místo CD je zastaralým médiem vinyl. A tak dál, s rostoucím příspěvkem se objevuje kniha s reprodukcemi umělců, které Amandina hudba pudila k výtvarnému vyjádření. Nejdražší balíčky, které někdo koupil, byly: AFP house party (5000 $) a  obraz  vaší maličkosti od AFP a večeře (10000 $).

   Jak se Amandě podařilo postavit tak oddanou armádu fanoušků? Odpověď dává na Techdirtu.

"Celý den tweetuju. Sdílím svůj život. Svůj opravdový život. I ošklivé a těžké věci. Svůj blog sleduju zbožně. Čtu komentáře. Ptám se o rady. Odpovídám na otázky. Řeším problémy. Beru fanoušky za slovo, když mi na koncertě řeknou, že jim vinyl přišel zničený. Nesnažím se schovat za závojem slávy. Nechci být něco víc než člověk. Dělám chyby, hádám se a omlouvám se. Sdílím své bytí. Bezostyšně žádám o pomoc. Spím u fanoušků. Jím s nimi. Čtu knihy, které píšou. Chodím na jejich divadelní a taneční představení, ať už online nebo osobně. Přispívám na jejich sbírky. Občas mě svezou domů. Chtějí mi pomoci, protože za ta léta už mě znají natolik, že opravdu vědí, KDO JSEM. Nevidí mě jednou za čas jako fotku u reklamy na mé nové album, vidí mě jako opravdového trojrozměrného pohyblivého člověka. Žijícího a pracujícího."

   Takoví fanoušci takovým umělcům rádi zaplatí. Že bude Janda zase brečet, jak lidi stahujou a neplatí za to, co jim tlačí do hlav průmysl a rádia? Tak ať! Třeba nastává doba, kdy tahle demokratizace hudebního průmyslu bude motorem kvalitní hudby. Je to demokratizace, protože nám všem umožňuje přímo ukazovat, co se nám líbí.  Studia ať si klidně prodělávají na umělohmotných hvězdičkách, o kterých za tři čtyři roky nebude ani vidu ani slechu. Teď už rozhodneme my, co se nám líbí, ne kapitáni průmyslu. To, že stahujeme a vybíráme si, komu půjdeme na koncert, koupíme si placku nebo tričko, přerozděluje peníze určené na zábavu naprosto zásadním způsobem ve prospěch toho, co jsme si sami vybrali, na úkor toho, co nám vybraly labely.

Budoucnost umění

   Pirátům je často vkládáno do úst, že chtějí všechno zadarmo a že chtějí ožebračit autory, což nevyhnutelně povede k zániku umění. To se zhruba můžete dočíst ve žlučovitých výlevech pod každým článkem o pirátském hnutí na většině českých internetových deníků. Zdá se, že konzervativní lidé zatím nepochopili, že staré modely jsou v době internetu k ničemu a že by udělali lépe, kdyby začali hledat nové způsoby financování zábavy a umění. Naštěstí svět není plný takových těch Tomských a existují lidé, kteří nové obchodní modely už začali tvořit.

   V posledních letech se začaly objevovat projekty, na jejichž výrobu nějakým dílem přispívají fanoušci. Nejznámějším se pravděpodobně brzy stane sci-fi komedie Iron Sky o nacistech z odvrácené strany Měsíce. Desetinu bezmála stodevadesátimilionového rozpočtu tohoto filmu zainvestovali fanoušci. Investice začínala na 1000 € a investující mají krom nejisté návratnosti možnost setkat se s herci a štábem.

   Dalším příkladem mohou být volně šiřitelné seriály L5 a Your Face is a Saxophone, které fanoušci financují v plném rozsahu.

   Tento způsob financování vlastně není tak nový, jak by se mohlo zdát. Termín crowdfunding znamená i výběr prostředků pro charity či oběti přírodních a humanitárních katastrof. Nyní za pomoci startupových serverů jako je kickstarter shánějí peníze i umělci. Krásně se to povedlo Amandě Palmer na kickstarteru: 100 000 dolarů na nahrání nového alba získala během šesti hodin. Podle výše příspěvku mají fanoušci nárok na stažení alba v digitální podobě (1 dolar), na CD s bookletem (25 dolarů), od padesáti dolarů už je album na vinylu, za sto i podepsané s nějakým kusem výtvarného umění k tomu. Dlužno dodat, že Amanda své publikum hýčká alby s cenovkou „zaplať, kolik chceš“ - zdá se, že to funguje k oboustranné spokojenosti.

   Dalším systémem, který používá nejen Amanda, její manžel spisovatel Neil Gaiman či YFIAS, je Flattr, o kterém se dá říct, že skutečně boří zažité návyky. Uživatel si nastaví částku, kterou chce investovat daný měsíc, a pak už jen kliká na tlačítka Flattru, kdekoli je uvidí, a oceňuje tak, co se mu zrovna líbí. Na konci měsíce se nastavená částka dělí počtem kliknutí a každý „offlatrovaný“ projekt získává svůj rovný díl. Flattr dále umožňuje přispět jednorázovou částkou oblíbenému autorovi, či si jeho práci předplatit, což znamená, že jeho flattrovací tlačítko bude v systému použito automaticky jednou měsíčně.

   Flattr je tou správnou pirátskou odpovědí na stesky dinosaurů zábavního průmyslu a kolektivních správců nejasných vlastnictví, kteří se bojí o své zisky. Mají proč, v současnosti není ten průmysl okolo potřeba, lidé chtějí platit jen autorům a nyní je to skutečně jednoduché. A proč vlastně spojuji pirátství a Flattr? Je to celkem jednoduché, spoluzakladatelem je Peter Sunde, bývalý mluvčí legendární The Pirate Bay. A, aby toho nebylo málo, na lokalizaci Flattru do češtiny spolupracovali i členové a příznivci České pirátské strany. Ještě někdo bude říkat, že chceme zničit autory? Nové způsoby financování ukazují, že lidé ještě nezapomněli platit, jak se nám snaží vštípit propaganda různých autorskoprávních organizací. My jsme měli pravdu, když jsme říkali, že lidé rádi zaplatí, bude-li to dostatečně jednoduché a pohodlné.