Kurvítko

   Inu, byl jsem mladý a potřeboval jsem aku šroubovák. No, potřeboval... dá se žít i bez něj, spíš jsem ho chtěl. Dělá to hluk, ideální hračka pro velké kluky. S ohledem na cenu jsem ignoroval značku Bosch, přestože jeden kousek v rodině máme a slouží často a velmi dobře po mnoho let, a zamířil jsem k noname číně. Koneckonců ta příklepovka už taky nějakej pátek funguje. Sice se rozpadá a jiskří, ale kupodivu furt drží. A se slušnejma vrtákama udělá v panelu ještě parádu, že byste neřekli.

   Moje volba padla na Matrix v akci. Bitů, jak nasráno, v kufříku a navíc nastavení momentu, což je výborná věc, pokud potřebujete smontovat nekvalitní dřevotřískový nábytek. Návod obvykle doporučuje pouze lidskou sílu. Šroubovák fungoval dobře asi dva roky, pak se vychodil kontakt u chodu "ven". Jelikož se to dalo vší silou ještě rozchodit, nechal jsem to, jako správný prokrastinátor, vyhnít. Do stádia, kdy už se dalo šroubovat JENOM dovnitř. K čemuž došlo samozřejmě ve chvíli, kdy se to hodilo nejméně. A vůbec nebylo vhodné, abych se v tu chvíli nasral a začal zjišťovat, proč to nefunguje. Místo nějaké užitečnější práce. Abych nezapomněl na pointu: kurvítko. Kurvítkem se obvykle rozumí součástka, která vám po rozborce a opětovném sestavení přístroje zůstane tak nějak mimo přístroj, protože se nikam nevešla. Pokud k tomu došlo, můžete se gratulovat, protože bez ní bude přístroj velmi pravděpodobně opět pracovat. Kurvítka v moderních přístrojích jsou už mnohem sofistikovanější a jejich projevy se dají načasovat pro jakoukoli záruční dobu. Kurvítko napájení mp3 discmanu (taková byla doba) iRiver selhalo o měsíc a Alzu to stálo čtyři a půl litru. Naopak kurvítko v televizi Sharp bylo nastaveno velmi precizně a počítalo i s tříletou zárukou (+ cca. měsíc). To stálo sedm litrů mě. Kurvítko v mém šroubováku je ale fascinující svojí jednoduchostí a zárověň tím, že je opravdu vidět. Čudlík spíná kontakt dvou plíšků. Tento konkrétní kontakt se z nějakého kurvítkovského důvodu zahřívá - až tak, že po kouskách taví dotčenou část čudlíku. Čudlíku postupně ubývá a je třeba víc přitlačit. Uživatel postupně získává dojem, že silou to ještě pořád rozchodí, za čtyři kila je to fajn. Ale chyba lávky, po dvou a půl letech občasného používání už nepomůže ani síla, protože kontakty se pokryly vrstvou umělé hmoty z čudlíku. BFU věděl, že musel tlačit na čudlík víc a víc, že se tedy čudlík vychodil, spokojí se s vyhozenými penězmi a koupí si nový model. Rejpal rozebral a žasne nad genialitou designu. Samozřejmě po očištění kontaktů se daly tyto poštelovat, aby je spínal i napůl utavený čudlík. Který se dá příště nastavit jakoukoli lepší hmotou. Ale klobouk dolů, nádherné kurvítko.