V rámci Úvodu do ruské kultury nám Taras promítnul Svéráz národního lovu, uvařil pelmeně a naučil nás pít pjercovku. Film jsem samozřejmě viděl mockrát, ale pelmeně se zakysanou smetanou, křenem, ostrou hořčicí, nakládanými houbami a zelným salátem... to byla novinka. A chilli papričkou ochucená vodka se solenými okurkami? Kvalitní večírek.
Nápoj, jehož jméno je odvozeno od pepře (перец), zde kajenského, jsem od té doby už několikrát připravoval a rád se podělím o dobrou radu. Recept se totiž zdá jednoduchý, ale přesto má svoje úskalí. Kvalitu obou surovin nemůžete ošidit, jinak to bude chutnat hnusně. Babica by dal Pražskou, Amundsena nebo Hanáckou, ale základem je kvalitní jemná vodka. Osvědčené jsou například Russkij Standart, Stoličnaja, Moskovskaja, Elit. Tarasův orientační návod zní: 40 % a nesmí se jmenovat po politikovi - pak je slušná šance, že vodka bude dobrá. Extrakční činidlo je tedy ta jednodušší část. Sehnat skutečně pálivou chilli papričku je trochu problém, pokud znáte nějaké stoprocentní řešení, sem s ním. Pálivost je totiž kruciální vlastnost - chceme, aby vodka byla hlavně pálivá a málo papriková. Toho lze docílit jen kratším louhováním silnějšího modelu.
Pracovní postup:
Otevřeme vodku a upijeme. Přiměřeně. Papričku podélně nařízneme a vložíme do lahve. Pokud jste koupili láhev s umělohmotným bazmekem v hrdle, gratuluju. Louhování při pokojové teplotě by mělo poskytnout příjemně pálivý nápoj už po cca hodině, záleží na pálivosti vstupní suroviny. Pokud to nebude pálit po třech hodinách, nebude to pálit nikdy. Delší louhování uvolní paprikovou chuť a barvu, což pak dobře ani nechutná, ani nevypadá. Papričku je tedy nutné vyjmout, což je zábavné na cvičení zručnosti, ale není ostuda výsledný produkt prostě přelít. Podáváme chlazené, ideálně se solenou okurkou. Pokud jsem to správně pochopil, tak solené okurky jsou vpodstatě naše kvašené, bývají v chlazených boxech u zeleniny.
Žádné komentáře:
Okomentovat